Historie cihelny

Historie šitbořické cihelny je velmi těžké datovat, jelikož byla místní ložiska vhodné hlíny objevena obyvateli již velmi dávno. Vhodná je zejména proto, že nepotřebuje již žádné příměsi dalších surovin a z dnešního hlediska tak produkuje velmi tvrdé a dlouhodobě odolné neerodující cihly.

Je známo, že před první světovou válku se v cihelně vyráběly cihly tradičním postupem tehdejší doby. Cihly byly tvarovány v různých dřevěných formách a se směsí přírodního materiálu jako je sláma. Navíc byly cihly většinou bez výpalu. Postupně se začalo vypalovat improvizovanými vypalovacími systémy.

Válcový stroj

Druhá světová válka

Modernizace vybavení cihelny začala až po vzniku samostatné Československé republiky. Jako první byla postavena kruhová pec i se zpracovatelským a těžebním zařízením. Kompletní strojní a technologické vybavení pro výrobu klasických cihel bylo dostavěno ještě před druhou světovou válkou.

Během druhé světové války pak byla výroba cihel zastavena. Veškerá technologie byla navíc zakonzervována. Její provoz byl opět obnoven po ukončení druhé světové války, ale po roce 1948 byla cihelna znárodněna. Takto vybavená cihelna, tedy z padesátých let fungovala až do let devadesátých a následně byla v restitucích vrácena původním majitelům.

Cihelna

Dnešní výroba cihel v šitbořické cihelně je velmi náročná z pohledu manuální práce. Vyžaduje velmi specifické profese, které jsou již velmi ojedinělé. Nicméně díky tomu jsou cihly velmi unikátní a podobné v klasických stavebninách neseženete.

Velmi vysoké uplatnění nachází ve vinařských oblastech, kde jsou cihly takovéto kvality velmi ceněné. Dodnes tak patří k hlavním odběratelům stavitelé vinných sklepů. Tyto cihly tak ve vinařské technologii fungují již více než století.

Zapílení kruhové pece